Přeskočit na obsah

Martin Hilský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. PhDr. Martin Hilský, CSc., dr. h. c., MBE
Martin Hilský (2019)
Martin Hilský (2019)
Narození8. dubna 1943 (81 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníjazykovědec, pedagog, spisovatel, překladatel, učitel, anglista a vysokoškolský učitel
Alma materUniverzita Karlova
Témataangličtina, španělština, překlad, anglistika a školství
OceněníCena Josefa Jungmanna (1992, 1997 a 2012)
člen Řádu britského impéria (2001)
Cena Toma Stopparda (2003)
Státní ceny za literaturu a za překladatelské dílo (2011)
Medaile Za zásluhy II. stupeň (2011)
MBE
Manžel(ka)Kateřina Hilská
RodičeVáclav Hilský a Vlasta Hilská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Hilský (* 8. dubna 1943 Praha) je emeritní profesor anglické literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, překladatel z angličtiny, shakespearolog a manžel české překladatelky Kateřiny Hilské. K řadě knih napsal předmluvy nebo doslovy.

V roce 2001 byl za zásluhy o šíření anglické literatury v Česku jmenován čestným členem Řádu britského impéria. 28. října 2011 jej prezident republiky Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy o stát v oblasti kultury a školství. Den předtím obdržel z rukou ministra kultury Státní cenu za překladatelské dílo. V roce 2015 získal hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za překlad kompletního díla Williama Shakespeara do češtiny.[1]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze roku 1943 do rodiny architekta Václava Hilského a japanoložky Vlasty Hilské, která původně vystudovala anglistiku. Jejím prvním manželem byl sinolog Jaroslav Průšek. Má o pět let mladší sestru Kristinu, která se v roce 1973 provdala za Angličana a od roku 1974 žije v Birminghamu ve Spojeném království. Je ženatý s překladatelkou Kateřinou Hilskou. Mají spolu syny Kryštofa a Ondřeje a dceru Veroniku.

Již od dětství měl vztah k anglickému jazyku, kdy navštěvoval anglickou školku a v útlém věku začal číst anglické knihy v originále. Roku 1960 maturoval na gymnáziu, poté pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) studiem kombinace oborů anglický jazyk–čeština. V průběhu studia opustil češtinu a přešel na hispanistiku, kterou absolvoval v roce 1966, o rok dříve zakončil anglistiku (diplomová práce na téma struktury Sternova Tristrama Shandyho). Od druhého ročníku vysokoškolského studia tlumočil pro ministerstvo kultury. Po promoci nastoupil na katedru anglistiky FF UK. V květnu roku 1968 vyhrál konkurz na roční doktorandské studium na Oxfordské univerzitě, v pozici mladšího vědeckého pracovníka v Linacre College. Po srpnu 1968 roční stáž uskutečnil.

Po návratu z Oxfordu se vrátil na pracoviště FF UK, kde se po roce 1970 katedra anglistiky stala jen oddělením katedry germanistiky. Vedle práce na akademické půdě začal od roku 1973 překládat, psát lektorské posudky, předmluvy a doslovy knih pro nakladatelství Odeon. První překlad Williama Shakespeara učinil v roce 1983, jednalo se o Sen noci svatojánské. Jeho překlady byly uvedeny ve více než sto premiérách v českých divadlech. Národní divadlo v Praze uvedlo k roku 2010 osmnáct jeho překladů divadelních her.

Profesor Hilský při autorském čtení v Muzeu umění a designu Benešov

V letech 1989 až 1998 byl ředitelem Ústavu anglistiky a amerikanistiky na Filozofické fakultě UK.

Od roku 2010 působí na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zde vede semináře k anglické literatuře a každý týden přednáší na shakespearovská témata.

Každé dva roky je zván na konferenci do Stratfordu nad Avonou, kde se setkávají významní vědci z celého světa zabývající se dílem Shakespeara.

Literární dílo

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Dílo Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského.

Monografie

[editovat | editovat zdroj]

Předmluvy a doslovy

[editovat | editovat zdroj]
  • Kniha mládí, samoty a lásky, předmluva ke knize Sherwood Anderson:Městečko v Ohiu, Odeon, Světová četba, svazek 469, Praha 1976
  • Westovo panoptikum amerických snů, předmluva ke knize Nathanael West: Přítelkyně osamělých srdcí a Den Kobylek, Odeon, Světová četba, svazek 514, Praha 1982, sbírka povídek od Edgara Allana Poea

Ukázka překladatelské činnosti

[editovat | editovat zdroj]
Překlad W. Shakespeare: Sonet 146, Martin Hilský.[2]
Sonet 146 je zvláštní tím, že je to rozhovor s vlastní duší, připomínající středověké debaty duše a těla. Takové téma je v knize Shakespearových sonetů zcela výjimečné, vlastně ojedinělé.
— Martin Hilský, Máš před sebou všechny mé cesty. (nakl. Lidové noviny, Praha 2008, s.118-119)
Martin Hilský při autorském čtení

Sonet 146

William Shakespeare

Ubohá duše, v hříšném těle vězíš,
tělesné pudy se v něm vzpurně sváří,
proč uvnitř zmíráš, hladovíš jak v cele,
tvůj zevnějšek však nádherou jen září?
K čemu ten lesk, když zajde v krátké době?
Proč pouhá schránka má tě tolik stát?
Pro radost červů, co ji pozřou v hrobě?
Pro ně se pachtíš? Jim chceš všechno dát?
Hleď z nouze těla udělat svou ctnost,
čím ono schází, v tom zkus najít lék,
pozemskou bídu vyměň za věčnost,
bohatá uvnitř, chudá navenek.
Ze Smrti žij, co ze života žije,
smrt Smrti navždy smrtelnost z nás smyje.

  1. Ocenění Česká hlava získá znalec Shakespeara, překladatel a anglista Martin Hilský [online]. Český rozhlas, 2015-10-03 [cit. 2015-11-03]. Dostupné online. 
  2. Máš před sebou všechny mé cesty. Sborník k 60. narozeninám Tomáše Halíka, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008, s.118-119
  3. Profesoři Hilský a Wichterle získali v Ostravě čestné doktoráty, i-Forum, UK v Praze, 26.11.2008
  4. Státní ceny Ministerstva kultury ČR. www.mkcr.cz [online]. [cit. 2011-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-04. 
  5. JELÍNKOVÁ, Jiřina. Ocenění Učenou společností ČR. Vesmír. Červen 2012, roč. 91, čís. 6, s. 318. ISSN 0042-4544. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]