Bohumil Sixta: Porovnání verzí

Bohumil Sixta
Narození	18. října 1932 Nosislav, nebo Brno Československo Československo
Úmrtí	5. února 1952 (ve věku 19 let) Brněnská káznice Československo Československo
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Sixta (18. října 1932^[1] Nosislav/Brno – 5. února 1952 Brněnská káznice) byl český duševně nemocný muž odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1952 popraven.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1932 v Nosislavi, nebo Brně.^[2][3] Jeho rodiče byli hluboce věřící drobní rolníci.^[4] V Židlochovicích studoval na rolnické škole.^[5] Trpěl schizofrenií.^[6]

Protikomunistická činnost[editovat | editovat zdroj]

V letech 1948 až 1949 měl zničit několik vývěsních skříněk a byl podezřelý z toho, že v roce 1948 odstranil znak Rudé armády. V dubnu 1949 utekl z domu poté, co se dozvěděl, že je z těchto činů podezříván. O několik dní později byl ale nalezen ve Zruči nad Sázavou a vzat do vazby. V květnu 1949 byl z vazby propuštěn a vyšetřován na svobodě. V červnu 1949 však opět odešel z domu a následně úspěšně překročil hranici do Rakouska. Oblast, v níž hranici překročil, ale byla pod okupační kontrolou Sovětského svazu a po dopadení na rakouské straně byl převezen zpět do Československa. Poté byl tři měsíce držen v Židlochovicích. U soudu, který probíhal v září 1949, například uváděl, že k činu jej nabádala Panna Marie. Nedlouho poté mu byla diagnostikována schizofrenie. Znalci poté doporučili jeho převoz do Ústavu pro duševně choré v Brně. V listopadu 1949 do něj pak skutečně nastoupil, přičemž léčen měl být mj. elektrošoky. V prosinci 1949 byl propuštěn, když to vyžádala jeho matka. V té době byl již zbaven svéprávnosti.^[3][7]

Spolupráce se Státní bezpečností, útěk a smrt[editovat | editovat zdroj]

Příslušníci StB se poté pokusili Sixtovi nemoci využít a přimět jej ke spolupráci. Sixta s bezpečností spolupracovat skutečně začal a s agenty se pravidelně scházel na cestě mezi Židlochovicemi a Nosislaví. V listopadu 1950 ovšem dva z nich po setkání se Sixtou zemřeli a jeden další byl zraněn, přičemž Sixta z místa činu uprchnul.^[8] Zda střílel Sixta není dodnes zcela jasné (stejně jako to, kde by přišel k pistoli nebo se naučil střílet). Podle pozdější výpovědi (která byla ovšem pravděpodobně vyšetřovateli vynucena) poté odjel vlakem do Hrušovan a následně buď utekl do Polska. Podle své výpovědi měl přitom přeplavat řeku a přes obci Uherčice se dostat na Slovensko. Z Polska poté nicméně odeslal pohlednici svému švagrovi. Sixta byl poté v prosinci 1950 zatčen, když dopis doputoval až k příslušníkům StB. Ihned poté byl označen za vyléčeného (schizofrenie je přitom nevyléčitelná nemoc) a v srpnu 1951 odsouzen za trestné činy velezrady, vraždy a nedokonané vraždy k trestu smrti jako člen smyšlené skupiny Svobodná garda.^[9] Popraven byl v únoru 1952.^[10] Spolu s ním bylo k letitým trestům odnětí svobody odsouzeno několik dalších osob. Komunistický režim celý případ využil na zastrašení místních věřících rolníků v oblasti.^[7]

Rehabilitace[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1991 byl Sixta částečně rehabilitován, když mu byl zrušen trest za trestný čin velezrady. V prosinci 1997 byl zrušen i rozsudek, který Sixtu odsoudil za vraždu.^[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]